Rubriky
Nezařazené

Meryl Streep


Meryl, byla třináctkrát nominována na Oscara a dvakrát toto ocenění získala (Sophiina volba, Kramerová versus Kramer).

Její filmová kariéra začala snímkem Julie (režie Fred Zimmerman, 1977).
Ve svém druhém celovečerním filmu Lovec jelenů (The Deer Hunter, režie M. Ciminu, 1978) si zahrála s Robertem De Nirem a Christopherem Walkenem a získala zde svou první oskarovou nominaci. Mezi její další filmy patří Svedení Joea Tynana (The Seduction of Joe Tynan, režie J. Schatzberg, 1979) a Manhattan Woodyho Allena (1979), za který získala nominaci na Oscara za nejlepší herecký výkon v ženské vedlejší roli. Třetí oskarová nominace Streepovou společně s nominací na British Academy of Film and Television Arts (BAFTA) potkala u dalšího snímku Francouzova milenka (The French Lieutenant´s Women, režie K. Reise, 1981).

Cenu BAFTA obdržela za neuvěřitelný výkon v Sofiině volbě (Sophie´s Choice, režie A. Pakula, 1982). Za ztvárnění Karen Silkwoodové ve filmu Silkwoodová (Silkwood, režie M. Nichols, 1983) se jí dostalo další oskarové nominace. Podobně to bylo i u filmu Vzpomínky na Afriku (Out of Africa, režie S. Pollack, 1985). Mezi její další vysoce ceněné filmy patří Nicholsova Hořkost (Heartburn, 1986), Schepisiho Pláč ve tmě (A Cry in the Dark, 1988), za nějž na filmovém festivalu v Cannes získala cenu za nejlepší ženský herecký výkon.

Streepová si hned čtyřikrát zahrála v komediích: Ďáblice (She Devil, režie S. Seidelman, 1989), Pohlednice z Hollywoodu (Postcards from the Edge, režie M, Nichols, 1990), Chran si svůj život (Defending your Life, režie A. Brooks, 1991), Smrt jí sluší (Death Becomes her, režie R. Zemeckis, 1992). Následovaly snímky Dům duchů (The House of the Spirits, režie B. August, 1993) nebo Divoká řeka (The Wild River, režie C. Hanson, 1994). S Clintem Eastwoodem si zahrála v Madisonských mostech (The Bridges of Madison Country, režie C. Eastwood, 1995) za něž se jí dostalo další oskarové nominace). Dále se pak objevila ve filmech Předtím a potom (Before and After, režie B. Schroeder, 1996), nebo s Diane Keaton a Leonardem DiCapriem ve filmu Marvinův pokoj (Marvin´s Room, režie J. Zaks, 1996). Za film podle předlohy Ammy Quindlen Jediná správná věc (One True Things, režie C. Franklin, 1998) získala svou jedenáctou oskarovou nominaci.

Mezi její poslední snímky patří Hodiny (The Hours, režie S. Daldry, 2002), za které byla oceněna na Berlínském filmovém festivalu a za který získala další oskarovou nominaci. Za svou roli ve filmu Adaptace (Adaptation, režie S. Jonze 2002) získala Zlatý glóbus.

V roce 2003 dostala Cézara za celoživotní přínos světovému filmu a cenu „Commandeur de l´Order des Arts et des Lettres“, nejvýše ceněnou francouzskou filmovou trofej.
Mezi její poslední role patří ty ve filmech Andělé v Americe (Angels in America, režie M. Nichols, 2003) a Manchurianský kandidát (The Manchurian Candidate 2004) v režii Jonathana Demmea.